Allainova věž byla „postavena v roce 1862 knížecím stavitel Pruvotem při pramenech na lesní světlině a pojmenována podle křestního jména jednoho z knížat Rohanů.“ – od roku 1834 majitelů lomnického panství. Kratochvilným účelům panstva sloužil tento honosný lovecký posed údajně až do počátku 2. světové války, sporadicky prý využíván i během válečných let. Následně opuštěn a ponechán svému osudu. (z ústního mezigeneračního podání obyvatel okolních obcí)
Lomnicko spolu s navazujícími částmi Novopackem a Jilemnickem bylo předurčeno jako přirozená severovýchodní výspa Českého ráje. Západní částí sounáleží do našeho čarokrásného kraje s jeho přirozeným kulturně – historickým centrem starobylým městem Jičín, v okrajích jako pomyslný most přechází do drsnějšího Podkrkonoší a následně k tisícileté přirozené hradbě naší vlasti – mohutnému masivu Krkonoš.
Jednou zmnoha zajímavostí kraje je také Alainova věž doposud neprávem opomíjená památka. Více Vám o ní poví Bc. Martin Vaistauer.
"Allainova věž byla „postavena v roce 1862 knížecím stavitel Pruvotem při pramenech na lesní světlině a pojmenována podle křestního jména jednoho z knížat Rohanů.“ – od roku 1834 majitelů lomnického panství. Kratochvilným účelům panstva sloužil tento honosný lovecký posed údajně až do počátku 2. světové války, sporadicky prý využíván i během válečných let. Následně opuštěn a ponechán svému osudu. (z ústního mezigeneračního podání obyvatel okolních obcí).
Objektu prozatím nebyla v publikační rovině (dle výsledků mého bádání) věnována výraznější pozornost… a to ani v regionálním tisku.
Někteří autoři, hlavně drobných tipů na výlety obsažených v různých periodikách, občas dokonce zaměňují nepříliš známou Allainovu věž s další polozapomenutou památkou regionu Allainovým křížem a naopak.
Zdevastovaná stavba je v současnosti zarostlá bujnou vegetací, stojíce prozatím stranou vážnějšího veřejného zájmu. Po destrukci zastřešení, okenních a dveřních výplní jsou venkovní i vnitřní části věže již po desetiletí plně vystavěny nejen nepřízni povětrnostních vlivů. Zdivo na rubové ani lícové straně přesto prozatím v dolní a střední části (tj. do výše ochozu) nevykazuje, kromě občasné hlubší absence pojiva, výraznější stopy poškození. Kamenná podlaha v úrovni přízemí též nenese výraznější stopy destrukce. Silné narušení naopak vykazuje horní část stavby (tj. od úrovně ochozu výše), která trpí dlouhodobým a pozvolným spadem erozí narušeného zdiva. V nejbližším okolí se tak nachází větší množství hrubších kamenů i opracovaných pískovcových článků pocházejících z hmoty horního dílu věže.
Volně přístupný nechráněný interiér objektu slouží v úrovni přízemí mj. jako místo pro ohniště, některé stěny poznamenala fantazie a následná tvorba sprejerů. Zanikající prostory v úrovni patra a navazující ochozu nejsou díky absenci přístupové komunikace v současnosti běžně dostupné. Před několika lety odvážlivcům sloužil k riskantnímu výstupu primitivní žebřík, poté již jen hrubá kláda (na způsob ostrve) či lano.Pod jižním vchodem jsou patrné stopy po původním kamenném schodišti. Nedaleko tohoto schodiště (cca 20 m jihozápadně) vyvěrá pramen čisté pitné vody – místo sledováno Českým hydrometeorologickým ústavem.
V době podzimních návštěv v říjnu roku 2004 „zdobily“ okolí věže dřevěné kolíky ohraničující údajně geodetickou výměru – prý souvislost s uvažovanou změnou vlastníka objektu (údajně památková instituce).
Popis věže
Allainova věž byla postavena na půdorysu pravidelného osmiúhelníku. V severní a jižní zdi byly umístěny vstupy (šířka vchodu cca 112 cm, výška cca 350 cm), západní a východní směr prosvětlují velká okna (cca 114 cm, výška cca 250 cm). Délka každé z osmi stěn činí (měřeno v interiéru věže) přibližně 185 cm, tloušťka zdiva obnáší cca 96 cm. V okenních otvorech jsou velmi dobře čitelné obtisky po původních rámech a stopy po jejich ukotvení do pískovcového ostění (železné hřebíčky aj.). Věž byla vystavěna v novogotickém stylu, v oknech tedy můžeme předpokládat fixní vitráž. Stopy ve vstupních otvorech (původně zde byly dva panty na každé straně) nás upozorňují na přítomnost dvoukřídlých dveří otevíraných dovnitř, které však nedosahovaly do zmiňované výše cca 350 cm. Od úrovně cca 235 cm lze nad oběma vchody předpokládat, na základě dochovaných stop, další okna – zachovány železné úchyty pro rám s uvažovanou vitráží.
Z venkovní strany zdobí každou plnou stěnu mělké vybrání v podobě slepého okna. V úrovni prvního patra jsou nad uzávěrou vchodů a všech typů oken malé střílny (celkem 8 střílen po celém obvodu věže). Nad oběma vchody jsou zazděny menší desky s prozatím blíže nezjistitelnými texty.
Nároží stavby zpevňují z venkovní strany pískovcové pilíře čtvercového půdorysu o rozměrech 45 – 48 cm. Samotný ochoz věže i koruny poškozených zdí jsou v současnosti zarostlé křovinami a mladými stromky.
V interiéru věže se ve výšce cca 500 cm nad úrovní přízemí nachází původní dřevěná podlaha spočívající na šesti mohutnějších nosných trámech – z nichž čtyři jsou průběžné. Nosný trám nad jižním vchodem jevil při návštěvě v říjnu 2004 značné narušení zubem času, v průběhu roku 2005 jeho ztrouchnivělé dřevo na východní straně těsně u vnitřní stěny po 143 letech svému účelu definitivně dosloužilo a trám v těchto místech praskl. Druhý konec tohoto trámu zatím nepříznivým okolnostem odolává, k porušení zdiva (vylomené kameny v okolí kapes…) v této části nedošlo. Trám samotný nyní (IX/2005) nebezpečně visí, mj. i na prknech původní podlahy, nad jižním vchodem v úhlu asi 30 stupňů. Obávám se zde brzkého tzv. „dominového“ efektu. Zbývající, též silně ztruchnivělé trámy totiž po částečné destrukci jižního krajního nosného trámu převzaly i jeho úkol – a jsou tak ve výsledku více namáhány. I ony však již došly ve své službě naplnění.
Upozornění – vzhledem k havarijnímu stavu dřevěných konstrukcí důrazně varuji před jakýmkoliv pokusem o riskatní výstup do běžně nepřístupných prostor horní části věže.
Otvorem v dřevěné podlaze patra lze spatřit i prostoru v polygonální nástavbě. Zde pozornost upoutává hlavně mohutnější kovová objímka, ve které byl kdys ukotven střední sloup dřevěného, pravděpodobně levotočivého schodiště. Směrem k severnímu vchodu jsou v masivním trámovém rámu dobře viditelná dvě hnilobou poznamenaná prkna s částečně kruhovým výřezem, též stopy po zaniklém točitém schodišti.
Jak již bylo uvedeno výše, horní část věže není v současnosti běžně dostupná. Na základě dochovaných čitelných stop (a s přihlédnutím k vyprávění pamětníků) však lze prostory v úrovni patra chápat jako nejen před nepřízní počasí krytou pozorovatelnu – viz zmiňované funkční střílny umístěné v této výšce po obvodu věže. Vchodem v polygonální nástavbě se následně vcházelo přímo na ochoz věže. Výškový rozdíl mezi úrovní patra a výše umístěným nekrytým ochozem vyrovnávalo několik dalších stupňů dřevěného točitého schodiště. Vchod na ochoz, směřující přibližně jihovýchodně, je poměrně dobře viditelný z interiéru přízemí i z přístupové cesty.
Zmiňované kamenné schodiště pod jižním vchodem bylo pravděpodobně čtyřstupňové (šířka cca 178 cm, výška jednotlivých stupňů cca 15 cm, hloubka jednotlivých stupňů cca 31 cm). Vzdálenost okraje prvního stupně schodiště od paty věže činí cca 128 cm. Pod uvažovaným čtvrtým stupněm lze předpokládat drobné odpočívadlo o rozměrech cca 178cm x cca 130 cm, tato prostora je nyní značně poškozena. Hypoteticky zde nelze vyloučit ani několik dalších stupňů navazujícího schodiště.
V prostoru před severním vchodem lze vzhledem k terénní konfiguraci předpokládat hrubou dlažbu z místního kamene.
Budoucí sondy ve vrstvách v okolí věže by mohly přinést další doplňující info z relativně dlouhé doby života (cca 80 let) nezvyklého objektu (předpokládané zbytky vitráže).
Allainova věž vykazuje velkou podobnost s jednou nejkrásnějších rozhleden v České republice – Štěpánkou v Jizerských horách (958 m). I ona byla vystavěna pro knížecí rodinu Rohanů; počátek stavby zahájen roku 1847, dokončena – kvůli temné věštbě cikánky – až roku 1892. (pro bližší info nejen o rozhledně Štěpánce doporučuji velmi poutavý titul z pera M. Nevrlého – Kniha o Jizerských horách)."