Co že to ta Alainova věž vlastně byla?

*  Talli - 16.9.2006

Cesta, po které jdu, se vine jako had střídavě po obou stranách lesního průseku velké táborské Obory. Prostě loupežnická stezka. Potichu našlapuji a snažím se vybavit si dobu, kdy jsme tady s malým vozíčkem jezdily „do buků“ na odřezky po kácení. Bukové štěpiny dlouho vydržely hořet. A tam dál, když se jde kousek po staré táborské cestě, je kamenná věž. Prý to byl lesní posed. Ne obyčejný, panský, dalo by se říci luxusní. Kamenná věž s cimbuřím stála na okraji louky. Kamenné schodiště vedlo do vstupních gotických dveří. Uvnitř točité schodiště uchycené na středovém nosném sloupu. Otvor nad ním kryla betonová budka. Pak později, když schodiště spadlo, dalo se vylézt nahoru po otvorech osmibokého dřevěného sloupu. Dole v prostorách věže bylo krmení pro zvěř. A nahoře byl vskutku dobrý rozhled po louce lemované kaštany, které však nebránily dobrému rozhledu. Vlevo studánka s čistou pramenitou vodou. A těch šišek, co jsme po sobě házeli, když jsme věž dobývali. A těch škrábanců a boulí! Kdoví co mě čeká, až tam přijdu.

Jindy jsme v místě, kde rostly buky, odbočili vpravo a za nedlouho se před námi objevila zelená plocha. Když jsme přišli blíž stáli jsme „u jezera“. To byl pramen Cidliny. Na hrázi rostly hřiby. Nebylo to vlastně jezero, jakýsi rybník. Tehdy jsem si ještě nekladl otázku kde se tady, uprostřed kamenů a na svahu vzal.

Teprve později jsem začal chápat věci jinak. I rozcestí, kterému se odjakživa říkalo „U Karlička“. Tam stál kříž, který jakoby byl vytvořen z kmenů stromů. Stál na malé mohyle a na kamenném polenu byl nápis „ Alainův kříž-modlete se za něj“. Odtud vedla cesta, později jsem se dozvěděl, že se jí říkalo školní, neboť se tudy chodilo do školy na Chlumě. Pro nás to byla cesta chlumecká a vedla souběžně s oplocením malé Obory. A dole blízko koupaliště je zámeček. Tam bydleli lesní úředníci. Tenkrát. Nedlouho před tím tam však dojížděl francouzský emigrant a majitel panství na Sychrově kníže Kamil Rohan..

Když jsem listoval v zašlých a otrhaných, a tím víc tajemných sešitech po dědovi s názvem Sborníček Lomnicka, nemohl jsem si nevšimnout článku pana Hlaváče, řídícího učitele na Košově. V roce 1922 zapsal paměti hajného Sezimy. Stálo tam, že „... mu bylo (hajnému Sezimovi) as 10 let, když chodil do školy...kříž dosud stojí - již 73 let. Kříž je postaven na památku bratra Kamila Rohana, který byl vojínem a zahynul pádem s koně. Kamil si dělal výčitky kvůli jeho smrti, neb jej na závody poslal.“ Tak nějak to tam bylo. .

S postupem plynoucích let jsem se na tyto památky díval jinýma očima. A taky jsem chtěl vědět víc..

Když se rod Rohanů přestěhoval ze slunné Francie do Čech vlastnil tři panství. Jednou ze zajímavostí bylo, že Rohani zakládali Obory. Nejznámější asi byla ta na úbočí Ještědského hřebenu s pomníčky loveckého štěstí. To byly kamenné pomníčky v místech, kde Kamil Rohan nebo jeho hosté skolili nějaký význačný kus. A taky, že v jejich početných jménech bývalo často i jméno Alain. Stalo se, a nemohlo to překvapit, že jméno Alain dostal na cestu životem i chlapec, který se narodil 8.října roku 1829. Zemřel velice mlád, v roce 1857 a to 28.září. Udávaný rok vzniku kříže (1849) po něm pojmenovaného, tedy neodpovídal jeho věku. Že by kříž postavili několik let před jeho smrtí? To snad ne. A tak jsem se začal zajímat víc o rod Rohanů..

Snad to bylo takto. Rod Rohanů byl prý pronásledován jakýmsi prokletím. Nejprve zemřel Benjamin Rohan. Bratr Kamila a otec Alaina. Utopil se v Praze ve Vltavě, v plavecké škole. To se stalo 5.8.1846. Bylo mu 42 let a Alainovi 17. Když po čtyřech měsících zemřel strýc Viktor Ludvík Meriadek byly tyto události dostatečné pro postavení dřevěného kříže. Snad v roce 1846 nebo o něco později. Když pak dřevěný kříž spadl byl postaven kamenný. Napodoboval původní kříž nebo snad podlehl módě přírodních motivů. Říká se tomu přírodní naturalismus. Bohužel se k obnově naskytla smutná příležitost. Psal se rok 1857 a princ Alain se zúčastnil lovu u svého přítele knížete Morice Lobkovice, kde měl smrtelný pád s koně, v oboře u zámku Košťany. Tam byl také kdysi podobný kříž s podobným nápisem. Je však již zničen. A tím jsem si vysvětlil zmatek v pamětech hajného Sezimy. .

V roce 1862 byl postaven knížecím stavitelem Pruvotem již zmíněný posed. Vlastně kamenná věž, jak se píše, při pramenech na lesní světlině. Kníže Kamil, který zřejmě po smrti bratra Benjamina měl dbát o výchovu Alaina, ji pojmenoval „Alainova věž“. Jeho výčitky byla asi příliš velké. Nad vchodem do lovecké věže je německý nápis Alain Thurm. Na druhé straně, na severozápad, je další mramorová deska. Je dnes již špatně čitelná a nápis na ní zní:.

Dem Andenken desk
Durchlauchtigen Prinzen Alain
Rohan k.k. Escad Comand.(nečitelné).ei
...
Lichtenstein Huszaren gewidmet
geb am 8.October 1829. gest am 28. Sept. 1857

Nejjasnějšímu Princi Alainu (nečitelné). Rohanu k.k. veliteli eskadrony jízdy ...
Lichtnštejnových Husarů věnována
nar. 8. října 1829 zemř. 28.září 1857

A k tomu dodejme, že princ Alain byl rytmistrem císařských husarů a v roce své smrti byl velitelem eskadrony husarů knížete Lichtensteina.

Obora byla plánována velkoryse v duchu romantismu. Jen si připomeňme úpravy zámku Sychrova. A tak na úpatí 678 m vysoké hory Tábor mělo být součástí obory i jezero. Tedy již dříve zmiňovaný rybníček s hrází, kde rostly hřiby. Pramen Cidliny. A i když televizní seriál umístil, snad podle hydrografické mapy správně, pramen jinam, já vím, že pramen Cidliny je právě tady! Vždyť celý můj život byl pramen u jezera a teď je někde na louce u košovské hospody! Kdoví, jak to vlastně je. Vždyť nové turistické mapy uvádějí jako prameniště Cidliny raději obě místa. Při poslední návštěvě jsem prohlédl kamennou výpust postavenou z pískovce. Je tam, asi druhotně, použit mezník s iniciálami HL a nějaká číslice. Snad 5 nebo 6. I tento údaj čas dobře zamaskoval.

Alainovu věž, tuto mizející památku lze jen těžko nalézt a pamětníci (ke kterým bohužel patřím i já) si říkají, že je lepší tu ruinu nevidět. „Pečují“ o ni jen náhodní nocležníci a trampové. Zub času totiž nejen zničil schodiště, nahlodal kamenný ochoz, dveře ale i trámy se stropem. Všude v okolí se povalují spadlé kameny z cimbuří. A obávám se, že tato památka se v krátké době stane nenávratně minulostí a nakonec zmizí. A lidé se budou ptát, co že to ta Alainova věž vlastně byla.

F.Mikule, 14.9.2006

Prameny: Fučík.Jos.J., Lomnicko n.P., Vlastivědný sborníček pro školu a dům, roč.III.,1922
informace p.PhDr.Scheybalové
První pamětní kniha Rychnovské fary, kterou založil v r. 1774 P. Johann Georg Lissner, IX. farář rychnovský
Vojenský ústřední archiv, Praha


--------------------------------------------------------------------------------------------
Tento článek byl převzat dne 24.5.2019 3:57:46 z Internetového serveru RajNet.cz
--------------------------------------------------------------------------------------------