Stavba schodiště na "Babu",
splněný sen hradu Trosky.

Psal se rok 1648, kdy v závěru 30-ti leté války se švédské vojsko snažilo vytlačit z Trosek císařskou posádku. Při jejich dobývání došlo k požáru, který se díky dřevěným nástavbám rychle rozšířil po celém prostoru hradu. Císařská posádka neměla čas ani zájem na záchraně již tehdy opuštěného hradu. Věž Baba se soustavou budov vystavěných po celém úbočí vysoké skály rychle vzplála a vzhledem k tomu, že nikdo nestrhl přístupovou lávku u vyšší věže Panny, ta poprvé za celou existenci hradu také vyhořela, i když před tím v průběhu 200 let přečkala dva velké požáry, které jinak zničily celý hrad. Po požáru zůstaly obě věže na vysokých skalních masivech nepřístupné. V průběhu staletí byly sice nárazové snahy, hlavně v době romantismu, pomocí různých žebříků a primitivních schodišť, zajistit návštěvníkům mimořádnou vyhlídku, ale životnost těchto řešení byla příliš krátkodobá. Proto zpřístupnění věží bylo stálým snem našich předků po celé 18. a 19. století. A tak přes to, že 20. století přišlo se záplavou technických vynálezů, dochází k realizaci tohoto snu v jeho úplném závěru. Díky nadšencům, několika sponzorům a pochopení významu Trosek u ministerstva kultury, konec 20. století obohatí každou další letní sezónu více jak 120 000 návštěvníků hradu o vyjímečnou vyhlídku. Masivní kovová konstrukce je zárukou dlouhé životnosti. Při realizaci schodiště byla snaha o jeho co největší zapuštění do nerovností masivní skály, aby tolik nenarušilo historickou podobu hradu - této světové rarity. (Viz též slavnostní otevření ...)